I když je to téměř neuvěřitelné, některé z těch nejstarších zvyků se udržely dodnes. Ať už je to na vesnici nebo ve městech. Některé z nich přijdou i bláznivé a pousmějete se nad nimi. Jiné jsou tak vžité, že by bez nich svatba svatbou ani nebyla. Některé vycházejí z křesťanských tradic, jiné měly spíše symbolický charakter. Může nastat situace, kdy některý ze svatebních hostů použije zvyk méně známý.
Zásnuby
V dnešní době jsou zásnuby nejvíce dodržovány v křesťanských rodinách, kde je tento zvyk určitým obřadem a významnou událostí. Před žehnací modlitbou si podle místních zvyklostí mohou snoubenci dát najevo svůj příslib výměnou prstenů i jiných darů. Například řetízek s přívěskem pro snoubence. Tyto dary mohou mít vyryté jméno a datum zásnub. Pokud by k plánovanému sňatku nedošlo, dary se vracejí jako symbol vrácení slibu společného života. Dle tradice by měla svatba být do roka a do dne po zásnubách. Ateisté většinou spojují darování zásnubního prstenu se žádostí o ruku. Jakou formu žádosti o ruku zvolí, je už jen na vynalézavosti muže. Romantický založený muž zvolí luxusní restauraci nebo možná tu, kterou má nejoblíbenější a do které často se svou vyvolenou chodí. Šikovný muž zvládající kuchařské umění, Vám připraví lahodnou večeři sám, třeba v nazdobené zahradní pergole se svíčkami a květinami. Muž se vztahem k dějinám, zakoupí u cestovní kanceláře výlet do Benátek, Vídně či Paříže a svou vyvolenou požádá o ruku na některém z kouzelných míst dýchajících historií. Pokud bude mít silný vztah k dějinám, nedivte se když Vás požádá o ruku v muzeu. Praktičtější partner si vybere k žádosti o ruku nedělní oběd u rodičů, procházku v parku, vyjížďku na koni či loďce ... Někdy se partneři pouze dohodnou na uzavření sňatku, čímž veškerá romantika odpadá.
Oznámení a pozvání na svatbu
Dříve na svatbu zval zásadně ženich. Společně se dvěma mládenci obcházeli domy a pomocí básniček a zpívaných popěvků zvali sousedy a příbuzné na svatbu. Nazývali se „zovčími“, nosili klobouk se snítkou rozmarýnu a velké hole s bílými pentlemi. Většinou to dělali několik dní před svatbou nebo přímo ve svatební den. Dnes již většina snoubenců volí svatební oznámení tištěné, doplněné pozváním ke svatební tabuli, ať už vytištěným, ve stejném stylu ke svatebnímu oznámení nebo ručně napsaným. Kdo je kreativní a umí zacházet s počítačem, vytvoří si svoje svatební oznámení sám, vytiskne, ozdobí mašličkami, vystřihanými ornamenty, srdíčky apod. Další, čím dál více rozmáhající forma oznámení sňatku, je vytvoření svatebního oznámení na svatebním webu a rozesílání v elektronické podobě - emailem. Jiným pěkným a ne ještě zapomenutým zvykem je osobní pozvání na svatbu, kdy snoubenci obchází příbuzné, přátelé a sousedy. Nabízejí takzvané "zvací koláčky", které by měly mít nejméně tři různé náplně. Pečou se několik týdnů před svatbou. Čím jsou pracnější a menší, tím lepší je vizitka hospodyně, která svatbu chystá. Jde o tradici velice milou a navíc chutnou.
Věno a výbava
Ještě donedávna bývala tato záležitost povinností rodičů nevěsty. A tak se mnohdy střádalo na věno a výbavu už od útlého dětství děvčete. Hrozilo dokonce nebezpečí, že se dívka bez věna nevdá. V nemajetných rodinách si proto často přáli narození syna, aby byli těchto výdajů ušetřeni. U některých národů byl zvyk placení „ ceny za nevěstu“. Platil ji ženich otci nevěsty. Měla to být náhrada pro rodiče za sužby, které pro ně dcera vykonávala, za její výchovu a náklady s ní spojené. V současnosti se rodiče obou novomanželů většinou snaží pomoci jim do začátků a vybavit nový domov podle svých možností jak je to jen možné.
Loučení se svobodou
Tradicí bývalo, že se v podvečer před svatbou sešli svobodní přátelé ženicha i nevěsty v jejich domech, kde připravovali výzdobu na svatební den. Zpravidla se stavěla také májka. Při této činnosti panovalo velké veselí, tančilo se, zpívalo a popíjelo se. Dnes většinou oba snoubenci vyrážejí odděleně s přáteli do restaurací, barů a vinoték ( podle obliby) a zapíjejí svobodu až do pozdních večerních hodin.
Vdávání sester ve stejný den
Sestry by se neměly vdávat ve stejný den. Přinese jim to smůlu.
Pečení dortu, cukroví a koláčků
Nevěsta by v žádném případě neměla sama péci dort, cukroví ani koláčky – přináší to nouzi a uplakané děti.
Šaty jako nevěsta
Matka ani sestra nevěsty by neměly mít šaty stejné barvy jako nevěsta.
Ženich nesmí vidět nevěstu v šatech před svatbou
Ženich by rozhodně neměl vidět nevěstu v šatech dříve, než ve svatební den. Přináší to smůlu.
Šití svatebních šatů
Nevěsta by si rozhodně neměla šít svatební šaty sama. Manželství dlouho nevydrží.
Ve svatební den
Hosté se scházejí jak u ženicha, tak u nevěsty. Ženich přijíždí se svými rodiči a svatebčany do domu nevěstiných rodičů. Nevěstě pomáhají s oblékáním kamarádky nebo příbuzné. Žádný muž nesmí být přítomen. V některém kraji se ještě dodržuje výkup nevěsty za peníze, láhev či dort. Před svatebním obřadem mají snoubenci poděkovat rodičům partnera. Pokud ho dostanou, bude manželství šťastné.
4 věci pro nevěstu
Nevěsta by v den svatby měla na sobě mít něco: nového, půjčeného, starého a modrého. Nové – jako symbol nového počátku, půjčené – od šťastného a veselého člověka proto, aby byla zrovna taková. Staré – jako symbol zachování rodinné tradice. Modrá - jako barva panny Marie, neb svatba bývala především velkým náboženským rituálem. Dnes většinou volíme v modré barvě podvazek.
Mince a čtyřlístek ve střevíčku
Pokud si dá nevěsta do střevíčku minci, tak si tím zajistí bohatství. Pokud si k tomu ještě přidá čtyřlístek, tak navíc získá lásku a štěstí.
Svatební závoj
Svatební závoj symbolizuje na ženě nevinnost, stejně tak jako bílá barva šatů.
Pravé perly
Nevěsta by neměla mít na sobě pravé perly. Pravé perly přitahují slzy.
Zdobení vývazky
Tento svatební zvyk se týká všech svatebčanů. Jedná se o zdobení šatů takzvanými voničkami, či vývazky (myrty). Připevňují se všem svatebčanům na klopy, svědkové mají větší. Rodiče mohou mít taktéž výraznější. Ženich má tzv. korzáž. Ta je tvořena z jednoho květu z nevěstiny kytice.
Svatební kytky
Nejkrásnější kytici má nevěsta a měla by ji vidět až ráno v den svatby a dostat ji přímo od ženicha. Jako poděkování se dává kytice i maminkám a svědkům (svědkyni kytice nebo květinový náramek, svědkovi korsáž). Kytice nevěsty, kytice maminek a kytice svědků by měly být stylově odlišné, nicméně ve stejném duchu.
Zdobení vozů
Zdobí se také kolona vozů svatebčanů. Auto nevěsty je již tradičně nejkrásněji nazdobeno, obvykle rodina volí nejprestižnější vůz, jež má k dispozici. Zdobí se panenkou ve svatebních šatech, dnes již častěji květy, prsteny s kyticí, voály – zkrátka záleží jen na fantazii. I auto ženicha určitě zasluhuje nějakou tu ozdůbku. Výběr je opět široký – od panáčka ve fraku, cylindru až k živým květům.
Kolona vozů
Auto ženicha vyráží jako první. Naopak jako poslední v koloně je auto nevěsty.
Družičky
Jsou nepostradatelné po celá staletí. Již v pohanských dobách byly součástí svatebního obřadu. Jejich šaty musely být co nejpodobnější šatům nevěstiným, aby tímto způsobem zmátly zlé duchy, kteří chtějí nevěstě uškodit. Takto upoutají jejich pozornost a duchové nepoznají, která z dívek je nevěsta. Družičky vždy bývaly svobodné, mladé dívky přibližně v nevěstině věku, z rodiny nevěsty nebo alespoň ze stejné vesnice. Dnes se tato úloha přenechává malým děvčátkům, která ve dvojicích spolu s mládenci nesou nevěstě závoj. Toto dříve zvykem nebývalo.
Družba
Družba neboli svědek, měl by být veselé povahy, zábavný a dobrý organizátor, aby se postaral o zábavu svatebčanů a průběh svatebního veselí.
Sypání květin a květinových lístků před nevěstou a ženichem
Tato tradice vychází opět z pohanských zvyků. V čele svatebního průvodu jdoucí mladě dívky, sypou kolem sebe květiny a okvětní lístky, aby vůně a krása květin přilákala bohyni plodnosti.
Rýže
Podobný význam týkající se hojného potomstva je i zvyk házení rýže na novomanžele po dokončení obřadu. Někdy se místo rýže používají i rozinky, bonbóny, oříšky či konfety. Posazení malého dítěte nevěstě na klín při svatební hostině má stejný účinek a význam.
Zatahování
Svobodní mládenci, kolegové z práce zatarasí novomanželům cestu z kostela či oddací síně nejrůznějšími překážkami. Zatahuje se šňůrou, stuhou nebo provazem, na kterém visí dudlíky, myrtové věnečky, povijan. Může to být i kláda položená přes cestu. Manželům dovolí pokračovat v cestě jen když se ženich vyplatí. Někteří dobří kamarádi mají pro ženicha připravený chomout na krk nebo mu nasadí kouli na nohu. Nevěsta dostane do ruky pilku. Záleží jen na ní, jak ženicha osvobodí. Jestli řetěz s koulí přeřeže, nebo si vykoupí klíček od zámku dobrou lahvinkou. Klíček ale nemusí pasovat a tak dojde na další lahvičku. Čím více klíčků a lahviček, tím budou novomanželé šťastnější. Původní smysl této tradice byl výkup nevěsty provdávající se do cizí vesnice.
Troubení aut po obřadě
Po obřadu by svatební kolona měla troubit jako projev radosti z nově uzavřeného manželství. Okolí se tím dává najevo, že obřad se povedl. Nemělo by se troubit při cestě před obřadem, přináší to smůlu.
Rozbíjení talířů
Talíř se rozbíjí obvykle před vstupem na hostinu. Tento zvyk má kořeny hned ve dvou pověrách: střepy přinášejí štěstí a společným zametením manželé dokazují, že dokáží spolupracovat, postarat se domácnost a rodinu. Jejich manželství pak bude harmonické. Ženich zametá střepy a nevěsta přitom drží lopatku. Střepy musí být zameteny všechny. Jakmile by jeden zůstal, panoval by nepořádek v rodině. Jeden ze střípků si nechávají novomanželé pro štěstí. Když společně vyzrají na střepy, zvládnou spolu už všechno. Někdy před hostinou bývá pro nevěstu a ženicha nachystaná tupá pila a kláda k přeřezání, což splňuje stejný účel jako rozbité talíře. Jiný význam má špalek se sekerou a láhev vína, nachystané pro ženicha. Pokud se ženich chopí sekery, znamená to, že z něho bude dobrý manžel. Když vyhraje láhev vína, bude z něj opilec!
Svatební hostina
Svatební hostina je důležitou součástí každé svatby. Záleží jen na snoubencích, na jakém místě si svatební hostinu vyberou. V restauraci, doma či venku. Záleží na počtu hostů, ročním období a také na tom,jak se vydaří počasí. Pokud plánujete svatbu venku, je lepší mít raději v záloze ještě nějaké kryté místo pro případ deště. Svatební hostina začíná obvykle obědem a končí večeří. Při plánované delší svatbě se nabízí možnost popůlnoční večeře, kdy přichází na řadu např. prase na rožni nebo grilované pokrmy. Stoly na svatební hostině by měly být vkusně upraveny, vyzdobeny květinami, svíčkami atd. V minulosti býval jídelníček skromný, avšak při slavnostních příležitostech jako byla svatba se účastnilo celé příbuzenstvo nejen pomáháním s připravovanými jídly, ale i vlastním příspěvkem. Jídel na svatební hostně mělo být devatero, protože devítka byla magickým číslem. Jako první chod se podávala hovězí nebo slepičí polévka s nudlemi, později knedlíčková. Jako příloha k polévce chléb. Následovala slepice s nudlemi, křenová omáčka, hrách a kroupy, mladý pečený kohout, bábovka, boží milosti, koblihy, krupicová kaše, koláče, cukroví, makovníky. Dorty a zákusky se začaly na svatbách podávat až v mnohem pozdějších dobách. V dnešní době restaurace nabízejí svatební menu o 4 chodech: aperitiv, předkrm, plévka, hlavní chod, dezert. Záleží na nabídce restaurace.
Svatební řeči
Při církevním sňatku pronáší první řeč oddávající kněz. Mezi jednotlivými jídly pronáší řeč otec nevěsty a ženicha. První je na řadě otec nevěsty, hned po prvním chodu oběda. Přivítá do rodiny ženicha, jeho rodiče a sourozence. Rozloučí se se svou dcerou a několika hezkými slovy o ní pohovoří. Po druhém chodu pronese svou řeč otec ženicha. Taktéž přivítá nevěstu s rodinou do své rodiny, poděkuje její matce a promluví o svém synovi. Dokud nebudou mít za sebou proslov oba otcové a kněz, nikdo jiný nesmí mít vlastní projev. Projevse pronáší zásadně ve stoje a pokud je delší, může být i sepsaný na papíře. V průběhu hostiny pak mohou svou řeč a přípitky svatební hosté pronášet libovolně. K svatebnímu veselí přispívá i čtení různých svatebních blahopřání.
Krmení polévkou
Má podobný význam jako společné zametání střepů. Vzájemné krmení novomanželůpolévkou z jednoho talíře při svatební hostině symbolizuje jejich spolupráci. Má ale ještě druhý význam. Z rodinného krajíce budou v budoucnu oba brát a dávat rovným dílem. Tento zvyk je dodnes velmi rozšířen.
Krájení svatebního dortu
Aby manželství vydrželo, musí nevěsta, ženich a všichni svatební hosté bezpodmínečně ochutnat svatební dort. Jinak by to všem přineslo smůlu. Nevěsta ho rozkrajuje, ale při tom drží na noži ruku ženich. Toto jejich počínání tak symbolizuje, že manžel bude své ženě pomáhat, držet nad ní ochranou ruku a bude jí vždy oporou. První kousek dortu dostane od ženicha nevěsta, druhý podá ona jemu. Další kousek dává nevěsta matce ženicha, svojí matce, otci ženicha a svému otci. Poté jsou na řadě svatebčané. Svatební dort je korunou tabule. Měl by ladit barvou k výzdobě svatebního stolu. Nechce-li mít nevěsta uplakané děti a nouzi v manželství, ať nepeče svatební dort a ani s ním nepomáhá, stejně jako i s jiným cukrovým.
První manželský tanec
Na všech svatbách bývá zvykem sólo pro novomanžele. Hosté kolem novomanželů utvoří kolečko a při tanci je zasypávají papírovými konfetami. Další sólo patří nevěstě se svým otcem, ženichovi s matkou a následně nevěstě s ženichovým otcem a ženichovi s nevěstinou matkou.
Vybírání peněz pro nevěstu
V některých našich krajích se ještě stále dodržuje zvyk vybírání peněz pro nevěstu. Nevěstě některý z hostů sundá střevíc a ten pak koluje mezi hosty. Každý do něj dá menší obnos peněz. Většinou ale peníze dávají novomanželům jen nejbližší příbuzní a to často skrytě, mimo svatební hostinu. Originálním darem jak peníze věnovat, je ukrýt je do ozdobné truhličky, broušeného skleněného srdíčka, svatebního fotoalba, zkrátka do zajímavého daru, který bude novomanželům připomínat jejich svatební den.
Únos nevěsty
Dochází k němu během svatební hostiny. Symbolizuje odchod nevěsty od jejích rodičů. Přátelé novomanželů nevěstu unesou a ženich ji musí do určité doby najít. Doba hledání by se měla přesně vyměřit, aby hosté nečekali příliš dlouho na její návrat a nenarušovalo se tak svatební veselí. Pokud ženich nevěstu nenajde, musí zaplatit někdy i nepříjemně vysoké výkupné, které si můžou vybrat přátelé také v podobě tekuté.
Tanec se závojem
Kolem půlnoci si nevěsta sundá závoj a tančí v kruhu svobodných kamarádek. Snaží se některou z nich chytit a nasadit jí závoj. Ta která je polapena, má šanci, že se brzy provdá. Jiná varianta je že nevěsta tančí v kruhu mužů se zavřenýma očima a dívky se snaží získat kousek jejího závoje. Muži se snaží tomu zabránit. Je-li ochranný kruh proražen, symbolizuje to rozloučení s nevinností. Pro tento tanec by si měla nevěsta nachystat druhý závoj, který může být poškozen.
Podvazek pro štěstí
Dříve to bývala stuha uvázaná pod kolenem, dnešní podvazky jsou většinou krajkové, zdobené a navlékají se přes punčochy na stehno. Nevěsta si vyhrne sukni a ženich nebo některý z mužů jí podvazek stáhne a hodí ho mezi svobodné mládence. Kterému se podaří podvazek chytit je na řadě se ženěním. Stejně tak hází nevěsta kyticí nebo svým střevícem mezi svobodné dívky. Házení střevícem však může být i nebezpečné.
Přenášení nevěsty přes práh
Nevěsta se nesmí dotknout nohou prahu nového společného příbytku. Proto ji ženich vezme do náruče a přenese. Pod prahem číhají zlí duchové, kteří práh hlídají a takto jsou přelstěni. Jiný význam: začátek nového života.
Naběračkový tanec
V pokročilých nočních hodinách se všichni svatebčané ozdobí hrnci, pokličkami a vším, čím se dá vytvořit rámus a za ohlušujícího rachotu pochodují bytem novomanželů. Takto zaručeně vypudí zlé duchy z jejich bytu.
Půlnoční převlékání nevěsty
Nevěsta by měla mít na sobě svatební šaty až do půlnoci, pak se chodí převlékat do tzv. půlnočních šatů. Pokud se nevěsta vysvleče ze svatebních šatů dříve než v půlnoci znamená to, že v manželství nevydrží.
Tajný odchod
I tento zvyk má svůj prastarý původ. Novomanželé se totiž ukončením svatebního veselí definitivně loučí se svobodou a jejich kamarádi je nechtějí nechat jen tak snadno odejít. Nastražují jim různé překážky. Manželé se proto snaží z hostiny utéct a skrýt se na místě, kde je nikdo nemůže najít.
Čepení
Družičky večer před svatební nocí rozplétají nevěstě vlasy, sundávají věneček a nasazují jí čepec. Ten nevěsta dvakrát shodí na znamení ztracené svobody a potřetí už si ho nechá. Věnec je symbolem čistoty, svobody a panenství, čepec zase symbolem přechodu mezi vdané ženy. Odtud tedy pochází pořekadlo „dostat někoho pod čepec“. Většinou se tento zvyk již nedodržuje.
Další
Tradicí, která se také stále dodržuje je zachovat si na památku něco, co by svatební den stále připomínalo. Nevěsta si schová a vylisuje kvítek ze svojí kytice, někdy usuší i kytici celou. Jednou z velmi rozšířených tradic je také pokládání svatební kytice na hrob v případě úmrtí některého z rodičů novomanželů.
Copyright©2013, Jan Kolář a Jitka Kozlovská info@nassvatebniden.cz Webdesign Studio Bajola